Žmolkování je tvorba malých kuliček vláken na povrchu textilie. Tření uvolní konce, pohyb je zaplete a pevnější vlákna uzlík drží u látky. Není to obyčejný prach ani automatický důkaz nízké kvality. Měkká vlna, kašmír, bavlna, viskóza i syntetické směsi mohou žmolkovat, ale různě rychle a vytrvale.
Kde a proč vzniká
Nejdřív prohlédněte podpaží, boky, manžety, sed a místa pod taškou či páskem. Volně kroucená, česaná nebo velmi měkká příze odhaluje více konců; krátká vlákna snadněji unikají. Ve směsi může pevná syntetická složka ukotvit žmolky, které by čistá přírodní látka časem shodila. Záleží i na střihu: těsná vrstva vytváří stálé tření.
Praktická péče
Nejprve tření omezte. Perte naruby, oddělte hrubé kusy, použijte síťku a nepřeplňujte buben. Úplet nechte mezi nošením odpočinout a vyhněte se suchým zipům. Na suchém, naplocho položeném kusu použijte textilní hřeben či krytý odžmolkovač, bez tlaku a po skryté zkoušce. Netrhejte prsty, vytáhli byste další vlákna.
Hodnoťte v souvislostech. Pár odstranitelných žmolků na měkkém svetru není totéž jako rychlé ztenčení, přetržené nitě či díry.
